Foto: z veřejných zdrojů

Veterinář vysvětlil, jak může strava a vyhýbání se ultra zpracovaným potravinám ovlivnit délku života domácích mazlíčků.

Japonští psi žijí v průměru téměř o tři roky déle než domácí mazlíčci ve Velké Británii a strava by v tom mohla hrát klíčovou roli. Zatímco průměrná délka života psů v Británii je přibližně 11,2 roku, v Japonsku se takzvaní „super senioři“ dožívají 14,1 roku. Informoval o tom deník Express.

Veterinářka Aimee Warnerová vysvětluje: nejde jen o genetiku nebo plemena, ale o odklon od levného ultra zpracovaného krmiva. Podle ní se stále více majitelů rozhoduje pro jednoduché a přírodní doplňky stravy, které mohou udržet zdraví psa v seniorském věku a zlepšit kvalitu jeho života.

Za jednu z takových náhražek odbornice označuje mražené borůvky. Obsahuje antokyany, což jsou antioxidanty, které pomáhají snižovat oxidační stres. Hrst bobulí může být zdravou alternativou ke sladkým zpracovaným pochoutkám. Dalším příkladem je obyčejné vejce uvařené natvrdo přidané do základního krmiva. Je zdrojem aminokyselin a lecitinu, které podporují svaly u starších psů.

Veterinář také doporučuje věnovat pozornost složení krmiva. Levné varianty s velkým množstvím obilovin a „živočišných derivátů“ mohou přispívat k zánětům a nadměrnému přibývání na váze. V Japonsku se stále častěji volí čerstvá, dušená nebo sušená krmiva, která jsou blíže přirozené stravě.

Odborník zároveň upozorňuje: výživa funguje pouze ve spojení s kontrolou hmotnosti. U psů všech plemen je podle ní právě štíhlá tělesná kondice a nízkozánětlivá strava spojena s delším životem a pozdějším rozvojem chronických onemocnění.

Těm, kteří chtějí provést změny, doporučuje postupovat opatrně: nepřidávat sůl, olej nebo česnek a všechny pamlsky započítat do denního počtu kalorií. Doplňky stravy by neměly přesáhnout 10 % denní stravy – obezita totiž zůstává jednou z hlavních hrozeb pro psí dlouhověkost.

By Charlie Worthington

Jmenuji se Alexandra Flašarová a už od dětství jsem milovala sladkosti. Mým snem bylo stát se výrobkyní zmrzliny, ale osud mě zavedl jiným směrem. Moje vášeň pro pečení začala díky babičce. Právě ona mi dala první recepty a naučila mě, jak připravovat sladkosti. Od té doby jsem začala péct pro svou rodinu a moje dorty, koláče, štrúdly a dezerty měly vždy úspěch u blízkých i přátel. Přestože jsem milovala cukrářství, zvolila jsem si jinou profesi. Po škole jsem studovala finance a začala pracovat jako ekonomka. Pečení zůstávalo mým koníčkem, mou vášní. Osm let jsem pracovala na oddělení fakturace v solidní firmě, ale postupně jsem si uvědomila, že chci něco víc. V určitém okamžiku jsem se rozhodla opustit stabilní pozici a věnovat se tomu, co mi opravdu přináší radost.